Články publikovány redaktor

Publikační a propagační činnost skupiny Osma

Generace nastupující v prvním desetiletí 20. století se v mnohém vymezovala od té předchozí. Umělci již nechtěli hledat ryzí české (slovanské) umění v rámci vlastní historie, místo toho toužili po poznání umění evropského; zvláště po té, co se velká část rozhodla ukončit či alespoň přerušit studia na půdě pražské akademie. Nejrazantněji se projevovali členové budoucí skupiny Osma. Navazování kontaktů s Evropou se uskutečňovalo hlavně při jejich cestách do zahraničí (např. do Německa, Francie, ale i Itálie a Holandska) a také v rámci významných výstav jako byla ta Augusta Rodina v roce 1902 nebo Edwarda Muncha v roce 1905.

 

Nastupující generace českých umělců se v prvních letech 20. století přibližovala evropskému modernímu umění a společnosti nejenom skrze své studijní pobyty, cesty a výstavy. Důležitou roli v tomto nelehkém úkolu postavit české umění na úroveň evropského hrála také literární, především tedy publikační činnost. Domácí umělci v prvé řadě reflektovali dění, události a významné osobnosti evropské moderny, jako příklad lze zmínit například Fillův článek o Edvardu Munchovi a Honoré Daumierovi, nebo Kubištův článek o Paulu Cézannovi či Špálův o skupině fauvistů. Češi jak kritizovali zahraniční výstavy, tak psali o samotných umělcích a jejich dílech. Dále pak také o tom, co je inspirovalo, což je cenný dokument jejich vlastního uvažování a přístupu k tvorbě.

predmet_13_07

⇑ Willy Nowak, Portrét Maxe Broda, 1911–1912 (dostupné na http://c.jewishmuseum.cz/files/Products/product_110/predmet_13_07.jpg)

Číst dál

0

Jungmannova 3 pod patronátem Roberta Runtáka

V Olomouci se chystá patrně největší soukromá investice do umění od doby mecenátu rodiny Primavesi. Robert Runták plánuje zbudovat místo, které by mělo přesahovat hranice naší republiky. O prostoru v Jungmannově ulici s rezidenčními ateliéry, sbírce umění, plánech do budoucna a názorech na některá témata týkající se umění a Olomouce se dozvíte v našem rozhovoru.

Číst dál

0

Dizajntrh v Olomouci

Ve dnech 18. – 19. listopadu se bude v Pevnosti poznání konat Dizajntrh. O umění, designu a Olomouci jsme si promluvili s jejími organizátorkami Annou Jílkovou a Michaelou Balarinovou.

 

Kde se vzal nápad na „olomouckou prodejní přehlídku designu"?

A: Ve světě fashion a jiných “trhů” se pohybuji už dlouho… vlastně po celou dobu existence mého obchodu FLOP shop, se kterým jsem mnohé objela. Pořád se mě všichni ptali, proč něco nemáme v Olomouci a proč se toho neujmu já, ale moc se mi do toho nechtělo… neměla jsem parťáka a hlavně prostory. Až jsem dostala tip na prázdnou industriální halu, kde by taková akce mohla proběhnout a začala s kamarádkou Míšou spřádat plány.

M: Majitelům haly se nápad moc nezamlouval, ale my už jsme v té době byly celkem rozhodnuté, že to chceme uspořádat. Od té doby uplynul rok, během kterého jsme objížděly podobné akce v Praze i Bratislavě, mluvily jsme s prodejci, nadchly sebe i kamarády okolo nás. Už prostě nešel dostat z hlavy ven.

dizajntrh-v-pevnosti

logo-web

Číst dál

0

Hrad Korvín

 

V rumunské Hunedoaře, malém městě v podhůří jižních Karpat, se nachází hrad Korvín. Jak již název napovídá, jeho zakladateli byli členové rodiny českého krále Matyáše Hunyadiho, v našem prostředí dobře známého jako Matyáš Korvín. Nejen díky jeho osobnosti má hrad i město mnoho vazeb na střední Evropu. Byl také významným střediskem politického života v 15. století. V 17. století hrad sice prošel řadou změn, to mu ale neubralo na respektu, který ve svých dobyvatelích vzbuzoval. Postupem času však hrady začaly ustupovat ze scény válečných konfliktů a nejinak tomu bylo i v případě Korvínu. Úpadek hradu ještě umocnil požár v 19. století, ale posléze byl znovu opraven a zpřístupněn veřejnosti.

Na kopci nad Hunedoarou stála pevnost již na počátku 2. tisíciletí. Tehdy se však jednalo o stavbu pouze z hlíny a ze dřeva. Zhruba od stejné doby byla Hunedoara součástí Uherského království, a tak ji mohl roku 1409 Zikmund Lucemburský věnovat Vojku Hunyadimu, pomaďarštěnému Rumunovi a dědovi Matyáše Korvína. V té době se Hunedoara ještě jmenovala Vajnahunyad; od tohoto názvu se také odvozuje rodové jméno Hunyadi. Jméno Korvín začal používat až kronikář Matyáše Korvína, který ho odvodil od černého havrana, jehož má rodina Hunyadi ve znaku (lat. corvus = havran). Ostatním členům rodiny se tak začalo říkat až zpětně. Hrad, který se v době Vojka Hunyadiho tyčil nad městem, měl kamenné 1,5 – 2 metry tlusté zdi, doplněné ochozem s cimbuřím a malými branami pro pěší. 

img_20160915_134909

Hrad Korvín, Hunedoara, Rumunsko. Foto: archiv autora

Číst dál

0

Terapyje – art atak samyc a samce v Ponorce

Říkají, že „si hrají na to, že jsou naivní umělci“ a vystavují tam, kde je vezmou. Spojuje je dlouholeté přátelství a občas i krátkodobá nenávist. Jak samy s nadsázkou říkají: „boj o post alfa samice nastává vždy při dvou odlišných názorech“. V dalším rozhovoru reflektujícím olomouckou výtvarnou subkulturu jsme vyzpovídali členy umělecké skupiny Terapyje – art atak samyc a samce a frontmana hostující náchodské punkové kapely Kurvvva zdrój.

terapyje

Číst dál

0

Olomouc v knihách Vladimíra Gračky

 

Myslíte-li si, že toho o Olomouci a jejích krásných místech hodně víte, věřte, že Vás může stále ledacos překvapit. Olomouc skrývá mnoho tajemství, kouzelných zákoutí a dodnes neobjevených míst. Vladimír Gračka zná dalekou i blízkou historii Olomouce, ve které toho prožil a prozkoumal mnoho a o mnohé se také podělil ve svých knihách a článcích.

 

 

Rodným městem Vladimíra  Gračky je Olomouc, s níž se pojí většina jeho života. Narodil se zde 17. 12. 1943. Vystudoval spojového montéra, poté zedníka-památkáře na Střední průmyslové škole stavební v Lipníku nad Bečvou. Po studiích cestoval po Evropě a Jihoafrické republice. Následně pracoval v letech 1972–1979 ve stavební huti Okresního střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci (dnes odborné pracoviště Národního památkového ústavu) a v letech 1979–1989 v Krajském vlastivědném muzeu.  Byl spolumajitel již zaniklého obchodu Olomouciana a objevitelem tzv. Přemyslovského pokladu.  Po rekonstrukci tzv. Přemyslovského paláce v Olomouci (palác biskupa Jindřicha Zdíka) se stal jeho kurátorem. Dnes je mimo jiné členem spolku Durancia, který pořádá například prohlídky podzemí a Velké Jižní věže katedrály v Olomouci.

1/ Vladimír Gračka. Foto: http://i.idnes.cz/10/111/gal/STK3701e4_134809_468093.jpg

1/ Vladimír Gračka. Foto: http://i.idnes.cz/10/111/gal/STK3701e4_134809_468093.jpg

Číst dál

0

CO TO MAJ: módu, design a architekturu

Olomoucká výtvarná subkultura si zaslouží patřičnou pozornost, proto jsme se rozhodli pro naše čtenáře připravit sérii rozhovorů usilujících o reflexi tohoto tématu.

V prvním z nich se konkrétně zaměříme na mladou trojici, kterou baví móda, design a architektura. Pořádají PechaKucha Night v Olomouci a od 7. do 30. září probíhá ve vile Primavesi prodejní přehlídka MAJ design, na které představují mladou českou módu a design. Martina, Alžběta a OndřeJ.

maj-design

Číst dál

0

Šárka Rooya Jiřičná: Na světě jsme proto, abychom prostě byli

Na svět přichází jako malinké planoucí, žhavé uhlíky a v konečné fázi jejich cesty se z nich stávají pevné tvary hrající všemi barvami. Už víte? Tak já vám to prozradím. Řeč je o vinutých perlách. Možná jste již o tomto druhu skleněných korálků slyšeli, a pokud ne, tak vám ráda povyprávím o jejich zrození krátký příběh.
Traduje se, že první zmínky o vinutých perlách byly patrné již v antice a to především v Mezopotámii, ve starém Egyptě a v malé míře také v Sýrii. Z těchto center se perly postupně dostávaly také na naše území a to prostřednictvím výměnného obchodu. Zde se výrobou zabývali Keltové, kteří dokázali vytvořit korálky všemožných tvarů v kombinaci s bohatě zdobenou plastikou. Takové výrobky byly údajně vyrobené ve velmi dobré kvalitě a nepodléhaly korozi. Později se sklo a skleněné korálky především hojně využívaly jako platidlo, neboť byly velmi vysoce ceněny pro jejich podobnost s drahými kameny.
Podle četných archeologických studií byly první základy sklářských pecí objeveny na našem území na počátku 9. století. Na přelomu 14. a 15. století se ústředním místem pro výrobu stala Šumava, kde skláři vytvářeli perle pro tzv. páteříky neboli růžence, které poté vyváželi do celé západní Evropy. Postupem času zájem o skleněné perle narůstal, sílila jejich obliba. Na začátku 18. století se turnovští mistři skláři nechali inspirovat benátským sklem, v němž bylo ve velké míře užíváno také olovo. Výroba skla a perlí, byla přenesena na Jablonecko, které se stalo centrem sklářského rozkvětu a ne jinak je tomu i v dnešních časech.
Jablonečtí skláři se ve svém oboru stali záhy mistry a směle mohli konkurovat benátské produkci.

V současnosti patří k nejproduktivnější oblasti bezesporu Podkrkonoší. Zde se tajemství tvorby vinutých korálků střeží jako rodinné dědictví. Čistě pro zajímavost. K výrobě perlí slouží plynový sklářský kahan, nad jehož plamenem se zahřívá skleněná tyč, která se následně v roztaveném stavu vine na drát pokrytý speciálním povlakem.

13844045_10206929587622605_934792420_o

Číst dál

0

Bronzová, Kat, Kámen a bolest… poezie sochařství

Doposud jsme v S. A. M. magazínu publikovali texty o umění – studie, komentáře, recenze, apod. Petr Šafránek, olomoucký básník, pedagog a publicista, ve svých pracích tvůrčí uměleckou činnost nehodnotí, nýbrž ji využívá k introspekci vlastního vztahu k umění. Následující tři básně sledují motivy umění sochařského ve vztahu obraz a text, a tak obraz jednoho díla dává vzniknout novému...    

 

"Tohle je můj vztah k umění, pocity které ve mně vyvolává." Petr Šafránek

Číst dál

0

Starožitný nábytek v moderním interiéru

Řada lidí si myslí, že starý nábytek je nemoderní a nevkusný. S tím nemohu souhlasit. Starý nábytek lze v bytě hezky kombinovat s moderními prvky. Nepředstavujme si pod starožitným nábytkem jen těžké masivní barokní skříně, postele, ale i pár kousků secesního nebo dnes velmi populární art deco nábytek, jenž dokáže byt oživit. I současný design se hodně inspiruje starými styly a slohy – klasicismem, empírem, ale i trendy 20. století, např. novodobějším bruselským stylem. Dnes tento design nazýváme „vintage“.

 

 

Lidé často vyhazují staré kusy nábytku a další věci, které objeví na půdě nebo v bytech pro prarodičích či rodičích. Zbavují se všeho starého, neudržovaného, toho, co není právě „moderní“ a neuvědomují si, že právě tyto kusy nábytku mají jedinečný design a jsou velmi cenné. Kdyby se vyhozené věci zrenovovaly – někdy je stačí otřít a trochu zpevnit – mohly by se dále užívat. Aby se nám starý nábytek hodil do interiéru, můžeme ho přizpůsobit sobě i danému prostředí. To, že je starý neznamená, že na něj budeme pohlížet jako na něco nedotknutelného, naopak, je dobře, když se dál využívá.  Například nalezené staré křeslo – čouhají z něho péra a sláma, ale také je nějak zdobené a má zajímavý tvar, proto ho nemusíme vyhazovat na skládku. Restaurátor v něm dokáže objevit luxusní kus nábytku.

Starožitný nábytek, stav před restaurováním

Číst dál

0