Odhalení barokní veduty Olomouce

 

V UPointu Univerzity Palackého v Olomouci se 7. prosince 2016 sešla řada členů Katedry dějin umění společně se studenty univerzity a širokou veřejností, aby byli svědky slavnostního odhalení barokní veduty města Olomouce. Historik umění Ivo Hlobil měl malé zpoždění, ale to nikomu z přítomných nevadilo, a tak pana profesora vítaly úsměvy a pozdravy.

 

Jako první řečník vystoupila docentka Jana Zapletalová, která přivítala všechny přítomné a osvětlila, jak profesor Hlobil nalezl v jednom z pražských antikvariátů vedutu o rozměrech 115 cm na šířku a 29 cm na výšku. Připomněla také jeho dřívější objev veduty Olomouce z roku 1640, která se nachází v Britském muzeu v Londýně. Starší veduta byla reprodukována, ale samotný pan profesor tehdy rozdal všechny její kopie, které měl k dispozici, takže mu docentka Zapletalová mohla 7. prosince jednu kopii darovat z fondů univerzity.

Jako další se ujal slova děkan Filozofické fakulty UP profesor Jiří Lach, který označil vedutu za skvost. Zároveň však poukázal na finanční náročnost nákupu. Jak sám říká: “Nakonec jsem rád, že jsem dal k tomuto počinu souhlas. Dnes ještě víc než před nějakým rokem, protože tato veduta Olomouce z 18. století nám bohužel připomíná, jak nesamozřejmé je panorama města, na které jsme zvyklí. Narážím tím na plány vybudovat obrovskou budovu nedaleko centra Olomouce. Nechci zde vést politické rozhovory, ale byl bych rád, abychom si alespoň my tady uvědomili, jak se během několika málo let může změnit to, na co byly zvyklé generace našich předků, protože panorama Olomouce může být nenávratně zničeno.“

 

Poté byla veduta odhalena a UPointem se rozlehl potlesk přihlížejících. Posledním z řečníků byl docent Ondřej Jakubec, který se společně s docentem Martinem Pavlíčkem zabýval vedutou z odborného hlediska; vedutu se jim také podařilo datovat. Docent Jakubec využil příležitost, aby pronesl pár slov o roli dějin umění v současné společnosti. S odkazem na profesora Lacha potvrdil, že umělecké dílo nám může říct mnohé o současném stavu věcí ve společnosti. V tom jsou podle něj dějiny umění nezastupitelné. Poukázal na to, že historik umění je trénován k tomu, aby dokázal obraz analyzovat, a my žijeme v době obrazů, které nám do určité míry vládnou a manipulují námi. K vedutě samotné řekl, že je z ní cítit silný patriotismus autora, jenž si ale také řadu detailů přibarvil. Na závěr vernisáže vystoupil s klarinetovým sólem doktor Josef Bláha, vyučující Katedry dějin umění a člen hudební skupiny Free Jazz Trio.

 

Využil jsem příležitosti a zeptal jsem se objevitele díla prof. Ivo Hlobila a doc. Ondřeje Jakubce, který se vedutou jako první zabýval z odborného hlediska, na pár věcí.

 

 

Rozhovor s prof. Ivo Hlobilem (IH)

 

SAM: Co přináší veduta historikům a co laikům?

IH: Je to samozřejmě několikavrstvá hodnota. Ta první je zobrazení města v určitém okamžiku. Město se neustále vyvíjí. To, co bylo, už není a taky nebude, takže je to zastavení v čase. Což je pro vývoj města zásadní věc. Druhá věc je ta, že všichni, co tady žijí, se ztotožňují s tímto prostředím a vidí, jak se vyvíjelo a jaké bylo v minulosti, což je požitek sám o sobě. Za třetí je to požitek z toho nádherně graficky – v tomto případě kresebně – provedeného díla, které můžeme detail od detailu číst, seznamovat se s ním a uvědomovat si, jak kreslíř postupoval, když vedutu zhotovoval. Pak je v tom hrdost, která patří k tomu, že Olomouc má soubor unikátních vedut. Po Praze možná největší soubor historických vedut v republice. To znamená, že komparativní studium s vedutami dalších měst přináší mnoho zajímavého jak pro historika umění, tak pro historika obecného zaměření.

 

SAM: V čem je tato veduta unikátní?

IH: Je unikátní, protože druhou takovou nemáme. Kdyby se jednalo o grafický list, tak bychom měli rozmnoženiny, ale kresba je jenom jedna a neopakovatelná. Může být modifikována, ale v této podobě je unikátní.

 

SAM: Jak se bude s vedutou dále pracovat?

IH: Já se domnívám, že s vedutou mohou dále pracovat naši studenti. Bylo by dobré, kdyby se někdo věnoval vedutám Olomouce v určitém časovém okamžiku a napsal na toto téma přinejmenším práci seminární nebo ročníkovou, ale i práci diplomovou, kde by aspekty, o kterých hovořím, byly prohloubeny. Eventuálně by pak mohly být sděleny v tisku v podobě odborného článku.

SAM: Na závěr bych se rád zeptal, jak jste vedutu objevil.

IH: Čirou náhodu. Přišel jsem do antikvariátu v Praze, který nesmím jmenovat, a tam jsem se ptal po olomuciánech (olomuciana – předměty, vztahující se k historii města Olomouce, pozn. red.). Oni mi přinesli knihy, a mezi nimi také několik grafických listů. Já jsem jeden z nich poznal jako Olomouc. Oni to nevěděli, takže můj objev spočíval v tom, že jsem dokázal poznat, že se jedná o olomouckou vedutu.

 

 

Rozhovor s doc. Ondřejem Jakubcem (OJ)

 

SAM: Kdy veduta vznikla a kdo ji zhotovil?

OJ: K tomu, kdy vznikla, jsme se dopracovávali postupně. Věděli jsme, že to bylo někdy počátkem 18. století, ale s kolegou Pavlíčkem jsme tuto dataci velmi zúžili na období dvou let, 1731–1732. To se nám povedlo díky některým stavbám, které se na vedutě objevují a výzdobě těch staveb. Tyto aspekty jsou dobře datované z jiných pramenů a díky tomu se nám podařilo stanovit jak to datum post quem, tak  ante quem (post quem – nejdříve po roce, ante quem – nejdříve před rokem, pozn. red.).  Pokud jde o autora, tak bohužel nevíme. Veduta není signovaná, tedy můžeme pouze hypoteticky usuzovat na nějakého olomouckého kreslíře. Několik jmen známe, ale uvádět nějaké jméno by bylo velmi hypotetické. Je to o to bizarnější, že se autor na vedutě sám vyobrazil. Takže jeho podobu máme zachycenou, ale neznáme jeho jméno.

 

SAM: Je na vedutě nějaký detail, který chcete zdůraznit?

OJ: Možná se nezaměřuji na to, co je hlavní – tedy na panorama města. Mně se daleko více líbí to, co je v popředí… předměstská krajina, která dnes už úplně zanikla. My tady máme skvěle zdokumentovaný přechod od krajiny lesů, remízků, pastvin a polí, které byly protkány sítí cest, ale také sítí sakrálních památek křížů, soch i různých špitálních kostelů, které z té krajiny vytvářely velmi zajímavé prostředí.

 

SAM: Říkal jste, že se tam autor sám zobrazil. To bylo běžné? 

OJ: Na vedutách se to objevuje často. Je to takový vizuální topos, že se malíř na díle zobrazí.

 

Oběma pánům děkuji za rozhovor

 

Veduta bude v Upointu vystavena do 17. února 2016. Její faksimile však bude stále k vidění na Katedře dějin umění. Jelikož veduta zobrazuje řadu staveb, které dnes už neexistují, doprovází ji řada informačních tabulí, které sestavili docenti Jakubec a Pavlíček. Zároveň je možné ji na výstavě porovnat s řadou dalších vyobrazení Olomouce.

 

 

Autor: Václav Podlešák

Zvukový záznam 

doc. Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D. hovoří o nově objevené vedutě Olomouce


 

0

Přidat komentář

Upozornit na
avatar
wpDiscuz