Těžkost stoupání

Stairs_H_Schorova

 

Jsou situace, kdy vnímáte jen to, co vás naplňuje a baví. Vaše dny jsou prostoupeny energií z aktivit, které milujete a chcete se jim věnovat plnohodnotně. Připravujete si tzv. půdu pro budoucí plány. Jelikož je tato práce spíš vaše osobní a nemáte z ní zatím žádné materiální zisky, stane se sem tam, že nemáte dostatek finančních prostředků na zaplacení nájmu nebo osobního telefonu a dalších podobných ''nesmyslných'' věcí jako jsou potraviny. Po nějaké době se podíváte na svůj bankovní účet a zjistíte, že vám takzvaně ''hoří koudel u zadku''.

 

Najdete si práci, která má opravdu daleko k vašemu záměru něco nového vytvořit. Má daleko k umění nebo čemukoliv, co by se ho byť jen kouskem dotýkalo. Tato práce je prostě vynucená okolnostmi, potřebami člověka. Přemýšlela jsem, jak takovou životní cestu ztvárnit. V hlavě mi okamžitě naskočilo slovo schodiště. Život je cesta do schodů! Pro lidi, kteří mají cíl a chtějí něčeho dosáhnout ve své kariéře nebo v osobním životě, je tohle schodiště strmé. Prochází jedním patrem za druhým.

 

Pokud se tedy snažíte dostat tam nahoru, na každém stupni na vás čeká úkol. Úkoly mohou být lehké nebo zapeklitě komplikované. Jak by tyto úkoly na pomyslném schodišti vypadaly? Co schod, to člověk požadující z vaší strany nějakou aktivitu. Tedy… jdu po schodišti a potkávám muže, jenž drží klíče. Požaduje peníze za nájem. Potkávám ženu, držící mobilní telefon a papír s ciframi mé paušální útraty. Další osoba stojí podle data splátky o trochu výš, stojí s kalkulačkou a s balíčkem bankovek. Je to pověřenec z banky. Já před ním utíkám o pár schodů výše, ale on stejně dřív nebo později poběží za mnou a možná mě i stáhne na původní úroveň... nebo ne a já stihnu doběhnout na schod, kde stojí hlouček lidí s dotazníky a smlouvami. Po vyplnění dotazníku vytáhnu svoje CV a pár lidí odejde. Nemají o moje dovednosti zájem. S jedním z nich si podám ruku a při tom mu něco poradím a opráším sako. On mi odvětí vřelým gestem a z kapsy vytáhne peníze. V patách mi jsou všichni lidé, kteří mě dobíhají a čekají na ty barevné papírky vonící po svobodě. Strkají si peníze do peněženek a něco si zapisují. Nejdou po schodech dolů… zpět na původní místo. Stoupají výš a opět čekají. Uvidím je znovu za několik dní. Mezi tím potkávám nové lidi. Jsou to lidé kreativní a schopní. Získávám zkušenosti a pokračuji po schodech stále vzhůru. Už vidím jakýsi lesk, který září na konci… další patro. Vidím další patro. Nachází se výš a je tak blízko. Cítím vůni volnosti a vítr splněných přání. Jediné na co v té chvíli myslím je… ,,Kdy se tam konečně dostanu. A dostanu se tam? Jak to tam bude vypadat?“

 

Každý si svoji cestu k úspěchu představuje jinak. Někdo stojí v poušti a jiný třeba plave a nenachází břeh. Jedno je však jisté, cesty života nemají žádný pevný rámec a limity, proto si je lze představit různorodě. Díky tomu si je v hlavě můžete malovat podle sebe. Proč toho tedy kreativně nevyužít? Tak teď už jen popadnout tužku s papírem a začít tvořit!

 

 

Autorka: Hana Schořová

0

Přidat komentář

Upozornit na
avatar
wpDiscuz