Výstava “Artemisia Gentileschi a její doba” 30. 11. 2016 – 7. 5. 2017

 

Museo di Roma, sídlící v Palazzo Braschi v Římě, připravilo na sklonku loňského roku výstavu jedné z velmi mála malířek, jíž se ve své době podařilo prorazit ve světě umění, kde dominovali takřka výhradně muži, Artemisie Gentileschi (1593–1653). Umělkyně je známá díky svému nelítostnému osudu, kdy byla v mladém věku znásilněna kolegou svého otce, u kterého byla v učení, malířem Agostinem Tassi. Římská výstava si klade za cíl předvést její uměleckou tvorbu, představit ji jako jednu z nejtalentovanějších Caravaggiových následovníků a prezentovat celý její profesní života v porovnání s díly jejích současníků a kolegů.

 

Návštěvník se vydá po stopách umělkyně z první poloviny 17. století, prvotřídní malířky, která si získala uznání již za svého života. Vznešené malířské techniky upravovala v souladu s různými požadavky svých patronů a proměňovala po absorbování toho nejlepšího ze svých současníků či starověkých mistrů. Artemisia Gentileschi je považována za představitelku ženského talentu, vybaveného jedinečnou kombinací silného charakteru a vůle. Právě díky svému talentu byla v roce 1616, ve dvaceti třech letech, přijata jako první žena k florentské Accademia delle Arti del Disegno. Naučila se číst a psát, hrát na loutnu a seznámila se se světem kultury v nejširším slova smyslu. Silný charakter jí pomohl překonat osobní problémy i finanční potíže.

 

Artemisia_9

Artemisia_5

Artemisia_7

 

Na výstavě lze zhlédnout asi 100 děl, sesbíraných z celého světa, od prestižních soukromých sbírek až po významná muzea, která nám poskytují možnost přímého porovnání tvorby umělkyně s obrazy malířů působících v Římě, Florencii, Neapoli, či inspiračních zdrojů souvisejících s jejím zastavením v Benátkách nebo krátkým, ale intenzivním období stráveným v Londýně. S nápadem uspořádat výstavu přišel Nicola Spinosa, který sestavil neapolskou sekci, zatímco Francesca Baldassari zodpovídá za oddíl florentský a Judith Mann je kurátorkou římské části. Obrazy jsou sestaveny chronologicky od děl vzniklých v Artemisiiných raných letech v dílně svého otce Orazia, následované plátny produkovanými během jejího působení ve Florencii, ovlivněných prací malířů, které potkala na dvoře Cosima de'Medici, jako byl Cristofano Allori, Francesco Furini, či Giovanni Martinelli. Některé obrazy svědčí o jejím přátelství s Galileo Galileem či zájmem o svět opery. V rámci římské etapy je Gentileschi představena vedle umělců pracujících v Římě v době jejího působení. Mezi ty patřil Guido Cagnacci, Simon Vouet a Giovanni Baglione, kteří ji čas od času inspirovali k oživení stylu. Výstavu uzavírá neapolská perioda s porovnáním jejího profesionálního vztahu k neapolským kolegům Jusepe de Ribera, Francesco Guarino, Massimo Stanzione, Onofrio Palumbo a Bernardo Cavallino.

 

Obrazy jsou instalovány v prvním patře paláce Braschi a jejich rozmístění působí lehce a elegantně, jelikož jednotlivé místnosti nejsou zahlceny a návštěvníkům tak poskytují dostatek prostoru pro odstup od uměleckých děl. Delší texty uvozují pouze jednotlivé sekce expozice dle výše popsaných lokalit, kde Gentileschi tvořila. Popisky obrazů jsou však umístěny při podlaze a shora nasvícené, což dost znesnadňuje jejich čtení a návštěvník se musí naklonit, aby si přečetl autora, název díla, dataci či vlastníka. Další informace, zejména popisy vystavených děl, založené na aktuálních technických studiích obrazů a nejnověji nalezených dokumentech se nacházejí pouze v katalogu výstavy.

 

Artemisia_8

Gentileschi se zaměřovala na krvavá témata biblických a mytologických příběhů, v mnohých malbách zpodobňovala silné ženy. Díky expresivním, neidealizovaným postavám se divák stává součástí dramatu scény. Kromě jejích dech beroucích mistrovských děl, jako je Judith stínající Holofernovu hlavu z Uffizi, Ester a Ahasver z Metropolitan Museum of Art a Autoportrétu jako loutnistky z Wadsworth Atheneum Museum of Art v Connecticutu, mohou návštěvníci výstavy vidět také vyobrazení Danae, olejomalbu drobného formátu na mědi, či Juditu od Cristofana Alloriho z Palazzo Pitti ve Florencii a Lucrecii od Simona Voueta z Národní galerie v Praze. Od února 2017 pak bude vystavena také Judith stínající Holofernovu hlavu z roku 1617 z Museo Nazionale di Capodimonte v Neapoli. Na plátně Judith stínající Holofernovu hlavu z Galerie Uffizi si lze povšimnout drobných detailů, jako je například krev kapající na ložní prádlo. Stříkance krve, znečišťující tkaniny v mnoha scénách, jsou v její tvorbě příznačným symbolem brutality. Tyto výjevy pravděpodobně souvisí s tím, co si prožila sama umělkyně jako znásilněná žena, jež se musela vyrovnat jak s touto událostí, tak s následným soudem, výslechem za použití palečnic a pošpiněním rodinné pověsti. Dalším pozoruhodným plátnem je Zuzana a starci, zobrazující nahou mladou ženu odklánějící se od dvojice starých mužů. Gentileschi tuto práci namalovala v roce 1610, když jí bylo 17, rok předtím, než byla znásilněna, a uměleckému světu ukázala, že umí malovat. Po dlouhém soudu, který vyvolal v římských uměleckých kruzích pozdvižení a obžalovaný Tassi byl usvědčený, namalovala Juditu se služebnou, kde hlavní postavu Judity poněkud netypicky znázornila jako vítězku s mečem opřeným o rameno.

 

Výstava probíhá pod záštitou italského Ministerstva kulturního dědictví a cestovního ruchu, za podpory města Říma, oddělení kulturního růstu a Arthemisia Group, zorganizované ve spolupráci se Zètema Progetto Cultura.

 

 

Autorka: Aneta Zlámalová

0

Přidat komentář

Upozornit na
avatar
wpDiscuz