——————————————–

Učitel na výtvarném oboru výchovy na ZUŠ Kroměříž. Během své praxe organizuje, pořádá nebo se spolupodílí na množství výstav a přehlídek dětského výtvarného projevu. Jedná se o akce pořádané ve spolupráci s městem Kroměříž a Muzeem Kroměřížska jako například „Švabinský očima mladých výtvarníků“, „Květná zahrada historická i současná“ (ve spolupráci s Klubem UNESCO Kroměříž), „Květy v Květné zahradě“ ve spolupráci s Arcibiskupským zámkem Kroměříž. Jako krajský metodik výtvarného oboru Zlínského kraje organizoval krajská kola přehlídek výtvarných oborů a spolupodílel se i na republikových přehlídkách ve Šternberku. Spoluorganizuje řadu oborových výstav ve spolupráci s Muzeem Kroměřížska, (např. únor 2020 – „Natura semper viva“ a z podzimu 2022 „ZUŠKA, naše dáma stočtyřicetiletá“).
Ve své vlastní tvorbě se zabývá grafikou, další oblastí zájmu je krajina, ať už v podobě konkrétních motivů nebo v poloze poněkud abstrahovaných kompozic. Má za sebou řadu výtvarných realizací, např. naučná stezka pro ČSOP Divoky, nástěnná malba pro terénní ekologické středisko v Divokách, sochy pro Nadaci Živoucí světlo ve Střílkách. Vystavuje na spolkových výstavách SPVUK Kroměříž. Je zván na akce otrokovického spolku Rozumění (Podzimní salón, Výstava na louce). V roce 2016 a 2018 získal ocenění na Rokycanském bienále grafiky a v roce 2020 zde obsadil 3. místo. V únoru 2019 uspořádal svoji soubornou výstavu v Městské galerii v Otrokovicích. V lednu roku 2020 se účastnil výstavy „Grafika roku“ v Obecním domě v Praze a roku 2021 vystavoval na téže přehlídce v Císařské konírně na Pražském hradě.
Snad se dá říci, že zastřešujícím pojmenováním souboru vystavených pastelů je krajina. Je to krajina stylizovaná, trochu abstrahovaná, trochu snová, krajina oproštěná a přece plná barevnosti, náznaků – naznačených sdělení (Ararat, Archa, Rudé moře). V řadě obrazů se objevuje motiv moře, jehož barevnost se proměňuje v přímé souvislosti s významovým sdělením. Často je tu detail, akcent: postava, naznačený tvar lodi, postavený vůči rozlehlosti vodní plochy. Krajiny neztrácejí kontakt s vizuální realitou. Platí to i v řadě obrazů s motivem vrcholů – hor – kopců. Za sumárním zaobleným tvarem si lze promítnout všechny možné tvary, které může poutník na místě dalekého rozhledu v krajině spatřit. Je to zástupný tvar, který dává možnost kompozičními postupy, volbou barevností a využitím dalšího zjednodušeného prvku linie – cesty modelovat obrazové sdělení (Panorama, Soutěska).
Při prohlídce výstavy jako bychom procházeli proměňující se krajinou barev, tvarů a náznaků dějů, které vznikaly a rodily se ze silných prožitků konkrétních krajinných motivů, konkrétních míst. Jakoby tyto prožitky zarezonovaly s pocity a prožitky různých životních situací, které člověk zažívá. Autor tak diváka zve do svých vnitřních krajin a s napětím očekává, zda i v něm zpětně najdou odezvu.