Výstava s názvem Bojovníci mezi ibišky je náhled do tvorby dvou let, nebo přesněji dvou lét, malíře MgA. Romana Šafránka. Umělec během školního roku působí jako vedoucí oboru Užitá malba na SSPŠ v Hodoníně a svůj volný čas využívá pro intenzivní tvorbu a realizaci nápadů, které krystalizují během roku.

Inspiraci čerpá ze svých prožitků a také ze svého okolí. Příkladem je letošní téma ibišků, jenž rostou kolem stodoly, kterou malíř využívá jako ateliér. Pro umělce je tato rostlina květinou svobody, protože kvete právě přes léto, kdy je mu dopřán čas na tvorbu.

Téma bojovníků bylo malířovým společníkem minulé léto. I když je autor fanouškem tohoto sportu i některých zobrazovaných bojovníků, nejedná se o portréty, ale spíše o zobrazení akce, vypětí nebo zlomového okamžiku těsně před vítězstvím. Umělce oslovila jasná pravidla boje a návrat do pradávných dob, ve kterých bylo nedůležitějším problémem člověka zajistit své přežití, kdy vládlo pravidlo silnější zvítězí. V tomto případě je pro malíře téma způsobem, jak se ventilovat a srovnat se s osobními problémy. Kontrast něžných ibišků a agresivních bojovníků je zjevný, přesto v obou případech jde o vyjádření malířovy radosti z tvorby.

Malířova produkce je bohatá nejen námětově, ale také použitím rozmanitých technik a přístupů. Návrhy vytváří v počítači kombinací fotografií a grafických programů, ale při realizaci se jich striktně nedrží. Nebojí se kombinovat a vymýšlet vlastní techniky. Také používá tzv. princip plánované náhody, kdy použití některé experimentální metody změní vzhled obrazu. Autor může jen tušit, jaký bude výsledek, ale se změnou dopředu počítá. V jeho obrazech můžeme vidět různé přístupy, například pastózní malbu, použití velké zubaté špachtle pro zbrázdění povrchu hrubé neproschnuté vrstvy olejové barvy, nebo také postup, při kterém se smíchá olejová barva s vodou a foukáním se barva naruší, díky čemuž vytvoří zajímavé struktury. Dále malíř do některých obrazů přidává trojrozměrné objekty, jakými jsou špalky nebo náhodně nalezené předměty. Takovéto obohacení díla je často výsledkem improvizace. Stejně jako když není spokojený s výsledkem, je schopný obraz úplně setřít, nebo pošlapat. V některých případech jsou právě tyto destruktivní metody nezbytným krokem pro dokončení obrazu.

Jeho tvorba může být inspirací v tématech a rozmanitosti přístupů, ale i potěchou pro oči a duši. Pro všechny, kteří to dočetli až sem, Vás zveme na výstavu, která bude přístupna v barokní chodbě UCUP v rámci otevírací doby a také na vernisáž, jenž se uskuteční 4. 10. v 17:00.